Třicetiletá je jedno z Balzacova nejzajímavějších děl. Sestává ze šesti krátkých fikcí, které byly opakovaně psané a revidované v letech 1829 až 1842. Příběh skvěle ohlašuje třicet let jako věk, ve kterém skutečně kvete ženská krása. Na počátku devatenáctého století, kdy se ženy, které zůstaly nesezdané ve věku kolem dvaceti let, běžně považovali za přišroubovány ženy, získalo toto tvrzení Balzaca zbožňování ženských čtenářek ve Francii i mimo něj.